Moje STK propadla v srpnu. Přišla jsem na to v listopadu

U nás se přezouvá vždycky tu sobotu, kdy už je na to pozdě. Muž vynese pneumatiky ze sklepa, opře je o plot a pak půl hodiny hledá klíč na kola, který leží tam, kde vloni. Já stojím vedle s hrnkem a radím.

Letos u zadního kola zmlkl.

„Ty máš na značce srpen.“
„No a?“
„Letošní.“

Chvíli mi to docházelo. Pak jsem si v duchu prošla, kam všude jsem od srpna jezdila. Do práce skoro každý den, k mamince a jednou s kolegyní na výlet. Celou cestu jsem jí vykládala, jak mám doma všechno pod kontrolou.

Nálepka, kterou jsem neviděla

Nálepku vidím pokaždé, když dávám nákup do kufru. Protokol z minulé STK jsem měla v přihrádce pod škrabkou a účtenkami z benzínky. Kdo má datovku, tomu tam prý asi dva měsíce předem přijde upozornění. Datovku mám. Přihlašuju se do ní, když mi někdo řekne, že mi tam něco poslal. Tentokrát mi to nikdo neřekl.

Muž mezitím dotáhl poslední kolo a prohodil, že kdybych se o auto starala já, jezdíme v lednu na letních. Neodpověděla jsem. Ještě jsem nevěděla, jak velký mám průšvih, a nechtěla jsem si nic rozházet.

Kolik mě to bude stát

V neděli večer jsem si začala hledat informace na internetu, což byla chyba. V diskusích jsem během deseti minut přišla o auto i o řidičák. Pak jsem si vše dohledala pořádně. Pokuta může být až padesát tisíc, když policie vyřeší přestupek na místě, tak do pěti. A body žádné. Článek jsem si přečetla asi třikrát.

Muž se smál, že je to můj problém. Pak si vzpomněl, že v techničáku je napsaný on, a smích ho přešel. Do konce večera byl nezvykle ochotný.

Do Vánoc čekat nebudu

V pondělí ráno jsem volala na stanici kousek od nás. Nikdo telefon nezvedl. Zkusila jsem volat v deset, pak po obědě. Mezitím jsem si představovala, že mají plno do března a já budu do jara jezdit autobusem, který od nás jede dvakrát denně.

Ve dvě telefon konečně někdo vzal.

„V listopadu? To je u nás klid. Nával máme na jaře, kdy sem jede každý. Můžete ve čtvrtek ve dvě?“

Řekla jsem, že můžu kdykoli. Kdyby chtěla půl sedmé ráno, byla bych tam v šest.

Čtvrtek ve dvě

Do tašky jsem si sbalila velký i malý techničák, občanku, zelenou kartu a smlouvu o pojištění. Celou cestu jsem si v hlavě skládala, co řeknu. Že jsem nestíhala kvůli práci. Že mi nic nepřišlo. Že jsem si prohlídku spletla s autem mamky. Nic z toho nebyla pravda, takže jsem nakonec neměla připravené nic.

Technik, starší pán v montérkách, vyšel z haly, ještě než jsem stačila zamknout. Než vůbec otevřel pusu, vyhrkla jsem, že vím, že mi STK v srpnu propadla, a že jsem i tak celou dobu jezdila.

Podíval se na mě, pak na tašku.

„Malej techničák máte?“

Měla jsem. Byl až úplně vespod, pod smlouvou o pojištění. Nic jiného nepotřebovali. Čtyřicet minut jsem seděla v čekárně a dívala se, jak moje auto stojí na zvedáku. Cítila jsem se jako na třídních schůzkách, když se mluví o mém dítěti. Auto STK prošlo. Na nové nálepce je listopad 2028.

Doma jsem muži řekla, že bylo všechno v pořádku a technik byl moc milý. Neřekla jsem mu, že jsem se přiznala dřív, než se mě vůbec na něco zeptal.

Ve zkratce

• Termín příští STK je na nálepce na zadní značce a v protokolu z poslední prohlídky. Spočítat si ho můžete i na stránce Kdy na STK – osobní auto jede poprvé do 4 let od registrace, pak každé 2 roky.
• Nejklidnější bývá prosinec: v roce 2025 bylo nejméně prohlídek v prosinci (asi 237 tisíc), nejvíc v květnu (přes 411 tisíc). Z pracovních dnů bývá nejrušnější středa, nejklidnější pátek.
• Jet můžete na kteroukoli STK v Česku, která kontroluje váš druh vozidla. Někde se musíte objednat, jinde můžete přijet i bez objednání.
• Kdo pojede dřív, má další termín počítaný ode dne prohlídky.

Muž si termín napsal fixou na letní pneumatiky ve sklepě. Řekla jsem mu, že další STK je až za dva roky a gumy přezouvá dvakrát do roka. Prý právě proto.